Month: September 2023

Jak už jsem zmínila, “každej jsme nějakej”.

Naše odlišnost by ale neměla vést k rozdělování společnosti, ale k většímu potenciálu při řešení problémů, které se týkají nás všech. V současné době to jsou klimatické změny, o kterých se více mluví ve vědeckých kruzích než v “běžné” populaci. Pro “běžného” občana to je téma neuchopitelné, až děsivé, tak se raději bavíme o věcech “banálních” jako “co nakoupit, co uvařit”. Takové diskuze ale dávají smysl jen když máte pro koho vařit. Můj pes je spokojen s granulema, které jsem mu vybrala, a já se v klidu vracím k jídelníčku mého dětství. Jednou z největších pochoutek byly brambory na loupačku – brambory uvařené ve slupce, které si každý oloupal sám a k nim jsme si dali tvaroh nebo kyselé mléko. Není to tak dávno, je mi pouhých 68 let, píše se rok 2023. Narodila jsem se v Praze.

“Každej jsme nějakej”, ale jedno máme společné – schopnost se učit “novým” věcem. Spousta “nového” najdu i já, živila jsem se jako programátor a teď žiju v přírodě a s jistotou poznám tak myš, což jsou moje “spolubydlící”. Spoustu “nového” se bych se mohla naučit i od mladých … kdyby pořád někam nechvátali. I v jejich generaci se v průběhu života každý vybere nějaký obor, optimálně takový, který ho baví a který může učit. Vývoj půjde dál, takže i jejich děti budou žít dál, ve světě, jehož podobu nezná ani ten nejchytřejší. Jediné, co se dá předvídat s jistotou je, že za rok bude každý z nás o rok starší … pochopitelně pokud ten rok přežijeme 😉

Učme se znovu komunikovat přímo, bez sociálních sítí jako mediátora. Ptejme se … i dětí, které s informační a dalšími novými technologiemi vyrůstají a jsou pro ně stejně běžné jako pro mě byla tužka a papír. Žijme udržitelně, s ohledem na současné děti, jejichž budoucí “starosti” mnozí bagatelizují. Nežijme stylem “po nás potopa”, zvlášť když se ty potopy ve světě dějí. Dopřejme mladým rozšiřovat si obzor cestováním, i když to “za nás” nebylo možné.

Svět není černobílý, jak se nás za totality snažili přesvědčit. Svět je barevný a odlišnost je žádoucí … jen se musíme umět domluvit.

… rčení, s kterým nejde polemizovat, které nejde ani zpochybnit. Je to tak.

Ale proč jsme “každej nějakej” … a hlavně, co můžeme dělat, abychom se domluvili, když jsme “každej nějakej”. Abychom si byli schopni sednout společně ke kulatému stolu, pohovořit o prioritách dané doby, dané oblasti … a pak je společně řešit. Když jsme “každej nějakej”, máme i nějaké schopnosti a zkušenosti, které můžeme předávat dál.

Ale abychom nějaké zkušenosti mohli předávat dál, musíme komunikovat a navzájem si naslouchat (nepoužívám slovo “poslouchat”, protože kromě pocitově nezbarveného, např. “poslouchat hudbu”, se v češtině používá i v pocitově zbarveném smyslu “být poslušný”) … a to je problém. Zvlášť v písemné komunikaci, kdy nedostanete reakci okamžitě, ale s časovou prodlevou několika minut, hodin, dnů, týdnů … roky už nemá smysl počítat, málokdo si zapamatuje, co někomu napsal včera, natož před rokem.

Jistě, pamatuje si to počítač, resp. aplikace, které používáme k posílání mailů či okamžitých zpráv. Ale kdo se v tom má vyznat. Aplikací je čím dál víc, některé jsou (ne)bezpečnější než jiné … do “chytrého” telefonu si je nainstaluje ten, kdo takovou aplikaci potřebuje (mají ji přátelé, spolupracovníci, rodina …), pak tráví víc času dohledáváním toho, co kdy kdo řekl a jak na to reagovat … a pak se těžko hledají společné priority. Kromě základních životních potřeb máme každý jiné.

Člověk, “schovaný” za počítačem, nedostává okamžitou zpětnou vazbu a z komentářů si většinou vybírá jen to, co odpovídá jeho momentální náladě. Prosím, počítejme alespoň do sta než něco “výbušného” na sociální síti zveřejníme. Zbytečně se rozdělujeme a tak plýtváme vlastní energií, kterou by bylo užitečnější věnovat dovzdělávání neb “učenej z nebe nespad”.

Internet je plný zajímavých přednášek, kurzů, možností se ptát … využívejme ho k opravování rozbitýho světa ne k rozdělování společnosti.

Žijeme v době rychlé, chaotické, pro mnohé nepochopitelné. Černo-bílý svět studené války, ve kterém moje generace vyrůstala, dávno neplatí, ale minulost nezmizela. Je v paměti každého z nás, ne vždycky stejně. Každý z nás se narodil a vyrůstal v jiné rodině, v jiném školském systému, v jiném politickém systému. Podle toho pak vnímáme své okolí, zprávy z tisku papírového i digitálního.

Papírové noviny a časopisy lze věnovat dál, vytapetovat jimi a následně recyklovat, nenapadne-li nás jiné využití. Digitální mnohdy nelze ani s nikým sdílet – předplatné je spojeno s uživatelem a i když pošlu někomu odkaz na článek, který mě zajímá, nemám zaručeno, že si ho příjemce přečte. Ani já nemůžu zaručit, že si budu pamatovat, co jsem komu doporučovala. V jednom dni si přečtu či poslechnu zpráv několik, mám čas, jsem v důchodu a děti s vnoučaty mám daleko. Mám ale jednu zásadu – vybírám si zprávy různorodé (obsahem i jazykově), abych si zachovala duševní rovnováhu. Převaha negativních zpráv škodí stejně jako převaha pozitivních zpráv.

Skvělé pro zamyšlení jsou zprávy a pořady v cizích jazycích.

Nemusíme je znát perfektně. Ani v rodném jazyce většina z nás nezná všechny gramatické poučky. Důležité je se domluvit a k tomu stačí mít trpělivé posluchače, kteří vás po každém slově neopravují a nechají vás myšlenku několikrát přeformulovat. Zatím znám jen jednoho a tím je automatický překladač Googlu 😉